. na Blog.cz

Ara ararauna je jedním z 16-ti žijících druhů arů a patří jednoznačně mezi nejoblíbenější. Svoji oblibu mezi chovateli si získal především díky krásnému zbarvení a své povaze. Je výborným mazlíčkem, je velice inteligentní, snadno se naučí mluvit. Není však určen pro začínající chovatele. Jeho chov si již vyžaduje určité znalosti a hlavně zkušenosti. Pokud totiž není všem jeho potřebám vyhověno, mohou nastat různé problémy o kterých se zmíním ještě později.

V dospělosti dosahují délky 76 - 85 cm a váží od 900 do 1300 gramů čímž se řadí mezi největší papoušky. Na jejich opeření dominuje žlutá barva na břiše a vlastně na celé spodní straně těla. Na křídlech a na zádech potom převažuje barva modrá. Čelo má ara ararauna zelené, tváře jsou holé a bílé. Hlavu lemuje černý límec. Zobák je černé barvy a svojí robustní stavbou je uzpůsoben snadnému louskání ořechů. Ocas tvoří přibližně polovinu jeho celkové délky, takže je přibližně stejně dlouhý jako jeho tělo. Nohy mají šedou barvu.

Ve volné přírodě se vyskytují v oblasti tropických pralesů Jižní Ameriky od východní Panamy přes jižní Brazílii, Bolívii, Paraguay až po Kolumbii. Početná skupina se také zdržuje v povodí Amazonky. Nejčastěji se zdržují a létají po párech nebo v malých skupinkách o maximálně 20-ti kusech. Někdy je možné je spatřit i v početnějších hejnech čítajících i 25 kusů. Každý den dodržují svoji pravidelnou rutinu, která spočívá s celodenním posedávání ve vrcholcích stromů a okusování listí. Před setměním se přesouvají na pečlivě vybraná stanoviště kde nocují. Nejčastěji se jedná také o vysoké stromy. Dožívají se až 50-ti let. Bohužel, v současnosti se z mnoha míst začínají vytrácet. Je to způsobeno především ilegálním odchytem těchto papoušků pro černý trh nebo lovem na maso. Nemalou roli ve snižování jejich počtu ve volné přírodě hraje také kácení deštných pralesů a jiná devastace oblastí kde žijí způsobená člověkem.

Ara ararauna je velmi aktivní papoušek. Proto je nutné mu v zajetí poskytnout dostatečné prostornou klec. Jako u mnoha dalších papoušků i u něj platí pravidlo, že by ve své kleci měl být schopen roztáhnout naplno křídla a nedotýkat se při tom ani na jedné straně stěn. Jeho rozpětí křídel dosahuje kolem 90 cm. Klec by tedy měla mít například následující rozměry: 150 cm na šířku i na délku a 200cm na výšku. Samozřejmě platí, že čím je klec větší, tím lepší. Konstrukce klece musí být samozřejmě dostatečně silná, protože málokterý materiál dokáže silnému zobáku ary odolat. Mnohdy je třeba také použít visací zámek nebo zdvojené zamykání kvůli tomu, aby se důmyslnému arovi nepodařilo uniknout z klece. Rádi si také dopřejí koupel nebo se nechají rosit. Pak je třeba zajistit rychlé uschnutí peří, například ve vytopené místnosti nebo na přímém slunci, abychom předešli nachlazení. Arové jsou velice obratní letci.

Ručně dokrmené mládě ary ararauny je velice přizpůsobivé a snadno si zvyká na nové lidi. V pozdějším věku je to již větší problém. Proto je vhodné tohoto papouška hned od mala přivykat na různé druhy situací, na které by měl být pro život připraven. Aby byl zvyklý na veterinární prohlídky, jízdu autem, návštěvy známých atd. Již od útlého věku jsou velmi hraví a mají potřebu neustále něco okusovat. V jeho kleci by proto měl být vždy dostatek hraček, kousků dřeva nebo čerstvých čistých větviček. Nikdy byste jej neměli nechávat doma mimo klec bez dozoru. V každém bytě na něj číhá řada nebezpečí ve formě jedovatých látek nebo nebezpečných předmětů.

Krmná dávka by se měla skládat ze stejných položek jako u ostatních arů, z různých semen a bohaté nabídky ovoce a zeleniny. Z ovoce můžeme arovi nabídnout opravdu širokou škálu druhů. Od snadno dostupných jablek, pomerančů, třešní a hrušek až po mango nebo papáju. Dále si ara rád smlsne na mandlích nebo pistáciích a různých druzích ořechů. Nedoporučuje se podávat arašídy, čokoládu nebo cokoliv co obsahuje kofein. Poměr semen a ovoce by měl být zhruba vyrovnaný, takže jedna dávka by měla obsahovat zhruba půl šálku semen a půl šálku ovoce. Ani ruční dokrmování ary ararauny není zrovna jednoduché. Vyžaduje ve stravě totiž vysoký obsah tuků a proteinů. Do krmné kaše se proto často přimíchává malé množství arašídového másla nebo mletá slunečnice.

Jejich odchov v zajetí není ničím výjimečným. Doba hnízdění nastává obvykle na jaře nebo na začátku léta. Některé páry však hnízdí celoročně. Hnízdní budky mohou být dvou typů. První je vertikálně orientovaný box s bočními rozměry 60 x 60 cm a 90 až 120 cm na šířku. Druhý typ je stojatá budka s rozměry dna okolo 40 x 40 cm a s výškou okolo jednoho metru. Jako výplň budky dostatečně poslouží dřevěné drtiny. Snůška čítá nejčastěji 2 až 4 vajíčka, ale někdy může obsahovat vajíček i více. Inkubační doba bývá průměrně 25,5 dne (od 23 až po 27 dnů). Během hnízdění bychom měli obohatit stravu o různé doplňky pro zvýšení obsahu tuku. Nejčastěji stačí přidat slunečnici. Při odchovu je nutné počítat s vysokým hlukem, který jak rodiče, tak mláďata způsobují.

Pyrura zelenolící patří k běžněji chovaným druhům těchto drobnějších papoušků. Jeho povaha je velice příjemná a sympatická.

Vlastním několik párů pyrur zelenolících a to i v mutačních barvách, jako modrá skořicová a skořicová. Mutace těchto papoušků jsem si přivezl z Holandska. V současné době to jsou jediné páry této mutace chované v ČR. U nás zatím nebyl zaznamenaný jejich odchov, ani neexistují žádné zmínky, zda u nás byli již někdy vůbec chováni. V roce 2008 se mi podařilo odchovat 2 mladé ptáky modré skořicové mutace.

Papoušky chovám jak v klecích, tak ve voliérách. Bohužel díky našim klimatickým podmínkám je důležité jim přes chladné zimní měsíce zajistit dostatečnou teplotu a to nejméně 10 °C nad nulou, i když vydrží i nižší teploty, tak je v nich může chovat jen opravdový nelida a nepřátel všeho živého, jelikož při nich značně trpí.

Pohlavně dospělí bývají okolo prvního roku života ale často se stává, že zahnízdí až okolo druhého roku.

Své svěřence krmím směsí suchých semen od firmy deli nature a to s označením 30. Je to velice kvalitní krmivo a papoušci ho rádi přijímají, několikrát do týdne krmím ovocem a zeleninou, bez které si chov pyrurů snad ani nejde představit, doslova ho milují. Čemu též neodolají jsou dětské piškoty. V chovné sezoně zpestřuji jídelníček zeleným krmením různého druhu, ptačinec žabinec, mlíč, vrbové proutí i s listím.

Budky vyvěšuji dle počasí v půlce dubna až května, je lepší nic neuspěchat než se pak rmoutit a být zklamaný. Na velikost budky nejsou nikterak vybíraví, když chtějí hnízdit, zahnízdí v jakékoliv. Já osobně používám různé typy, například 20-25 cm dno a výška 30 cm, s vletovým otvorem o průměru 7 cm.

Samička snáší v průměru pět až šest vajec, které poctivě zahřívá a jak jsem zpozoroval, tak sameček tráví většinu dne v budce spolu se samičkou.

V tomto období, kdy je v hnízdní budce snůška, omezuji podávání zeleného krmení a snížím dávku ovoce, protože se mi několikrát stalo, že budku rodiče opustili. Pyrurové nejsou citliví na kontroly hnízdní kotliny, i když jsem do ní nahlížel několikrát denně, tak jí neopustili ani při těchto častých kontrolách. S nadcházející dobou líhnutí mladých, opět zvyšuji krmné dávky ovoce a opět zkrmuji zelenou potravu, kterou v tuto dobu neodmítnou. Jelikož se věnuji dokrmování mazlíčků v jednom týdnu života až 10 dnech, tak je postupně vybírám z budky a umísťuji do svého inkubátoru, kde je několik týdnů dokrmuji než se osamostatní.

Co se týče povahy pyrury zelenolící je to výborný společník a mazlíček pokud je opravdu poctivě dokrmený a má své opravdové kouzlo.